J o a n

kočiči tvorové jsou mými společníky už od dětství.....a snad se na tom nic nezmění

V E L V E T * D U C K I E. CZ

MAINE COON CATS * chovatelská stanice mainských mývalích koček

Zde k l i k n i 461.8kB
POVÍDÁNÍ O MAINE COON, CHARAKTERISTIKA

Mainská mývalí kočka je jedním z nejstarších amerických kočičích plemen.

Mainská mývalí kočka byla pravděpodobně vyšlechtěna křížením amerických koček z oblasti Nové Anglie a Maine s dlouhosrstými kočkami z Evropy (Norská lesní kočka), které sem přiváželi námořníci ze severu Evropy.

Popis těla

Mainská mývalí kočka je robustní plemeno dosahující hmotnosti až 10kg s polodlouhou srstí dospívající až po třetím roce života. Délka i s ocasem může přesáhnout až 1 m. Výrazným znakem je tzv. límec kolem krku s delší a jinak zbarvenou srstí. V barvě srsti jsou povoleny rozpoznatelné barvy a textury srsti

Charakter a temperament

Ačkoliv mainské mývalí kočky mohou dorůst do značné velikosti,mají velice příjemnou povahu. Jsou to přátelské a hravé kočky, hravost si uchovávají i ve vyšším věku. Hlas těchto koček je překvapivě tichý a jemný v porovnání s jejich mohutností. Díky své nekomplikovanosti jsou to velmi příjemné rodinné kočky. Nechávají se rády hladit a laskat, ale potřebují mít pevnou půdu pod nohama. Kdo nechce svou mainku zbytečně rozčilovat, neměl by ji ustavičně a proti její vůli chovat, nebo si ji posazovat na klín. Pokud má chuť na něžnosti, přijde za vámi sama. Mainské mývalí dobře vycházejí s dětmi i se psy. Jsou to kočky spíše klidné. Mají však velmi výraznou společenskou povahu a nerady zůstávají samotné. Mainské mývalí mají rády výběh. Pokud je to možné zajistěte jí zahradní voliéru, ať může pozorovat ptáky. Jako alternativa přichází v úvahu i balkón, ten však musí být velmi dobře zajištěn, jelikož tyto odvážné kočky velmi rády skáčou.
Tyto kočky mají přátelskou a hravou povahu, která jim vydrží až do stáří.

Standard plemene:

Poprvé byly mainské mývalí kočky vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno zaregistrováno.

Název mývalí kočka pochází od skutečnosti, že tyto kočky mají dlouhý chundelatý ocas připomínající mývala.

Tělo: Mainská mývalí kočka má mohutné svalnaté tělo, působící hranatým dojmem. V současné době se prosazují velcí a silní jedinci s dlouhým tělem.

Hlava: Hlava má střední šířku s hranatými obrysy, mírně klenutým čelem a mírně prohnutým nosem, ne však stopem. Je žádoucí výrazný přechod mezi lícními kostmi a tlamou, mohutná brada tvoří rovnou linii s nosem a horním rtem. Uši jsou velké a široké v základě, zbíhají se do špičky, Z vnitřní strany ucha rostou směrem ven chomáčky chloupků a velice žádoucí jsou „rysí štětičky“ na špičkách uší. Oči jsou velké, lehce oválné a jsou posazeny lehce šikmo.

Končetiny: končetiny jsou silné, středně dlouhé, tlapky jsou kulaté mezi prsty vyrůstají chomáčky chlupů.

Ocas: Ocas má byt co nejdelší, minimálně tak dlouhý jako délka těla od kořene ocasu k lopatkám. Ocas je široký v nasazení a zbíhá se do špičky. Srst na ocase je dlouhá, plná a volně vlající.

Srst: srst je hustá, na břiše, slabinách, zadních nohou tzv. kalhotkách a na ocase je zřetelně delší. Žádoucí je bohatě osrstěný límec. Srst jemně splývá, textura je hedvábná.

Barvy: U Mainských mývalích koček je povelena jakákoliv přírodní barva s kresbou, či bez, s jakýmkoliv poměrem bílé barvy i se stříbřitostí. Maine cooni se nesmí chovat v ředěných barvách jako je lilová, čokoládová a skořicová a ve zbarvení s odznaky. Typ kočky je vždy na výstavách upřednostňován před zbarvením.

Historie Maine Coon

Mainské mývalí kočky (Maine Coon) se pravděpodobně vyvinuly z britských, skandinávských a ruských koček, které byly dovezeny kolonizátory do Ameriky do státu Maine. Jedna z legend tvrdí, že mainské mývalí kočky byly oblíbeným mazlíčkem Marie Antoinetty, která je nechala dopravit do Ameriky, aby unikly francouzské revoluci. Historicky prvním uznaným kocourem se stal černobílý Captain Jenks of the Horse Marineo v roce 1861. Na začátku 20. století se do popředí dostaly perské kočky a zájem o mainské mývalí ochladl. Naštěstí je však stále využívali američtí zemědělci kvůli jejich loveckým schopnostem, a tak plemeno nevymřelo. V 50. letech 20. století byly chovy mainských mývalých koček znovu oživeny a už v roce 1967 byl vytvořen nový standard. Organizace FIFé je uznala v roce 1983.

Charakter

Mainská mývalí kočka je velmi přítulná a mazlivá. Se svou rodinou si často vytváří pevné pouto, ale není na ní závislá. Ráda se věnuje i svým vlastním aktivitám. S oblibou si hraje a svou hravost neztrácí ani ve vyšším věku. K ostatním zvířatům se chová snášenlivě a dobře vychází i s dětmi. I přes tyto vlastnosti není typickým mazlíčkem. Nejvíce jí vyhovuje vyrovnaný, přátelský vztah. Svůj druhý přívlastek mývalí (Coon) získala díky své lásce k vodě, což má společné s mývalem (anglicky racoon). Také ráda a šikovně loví. Maine Coon neustále tiše a měkce mňouká. Tyto zvuky se podobají holubímu vrkání.

Popis mainské mývalí kočky

Hustou srstí, dlouhým huňatým ocasem a robustní stavbou těla připomínají mývaly. Výrazným znakem Maine Coon je nádherná, lesklá zimní srst. Jejich průměrná hmotnost se pohybuje v rozmezí 6 až 7 kg. Kocouři mohou vážit až 12 kg a měřit jeden metr. Mainské mývalí kočky se dožívají 10 až 14 let. Fyzický vývoj dokončují mezi třetím a čtvrtým rokem života. Někdy se u nich vyskytuje vada zvaná polydaktilie, mnohoprstost.

Standard plemene

Mainská mývalí kočka se řadí k středním až velkým polodlouhosrstým plemenům. Tělo by mělo být svalnaté a dlouhé s širokou hrudí. Krk je středně dlouhý, u kocourů silnější než u koček. Tlapky jsou velké a kulaté s huňatými chomáčky mezi prsty. Ocas je stejně dlouhý jako tělo a pokrytý dlouhou splývavou srstí. Hlava je v porovnání k tělu malá. Oči mají být velké, kulaté a posazené našikmo. Zbarvení bývá zelené, zlaté nebo měděné. Bílé kočky mohou mít modré nebo nestejné oči. Maine Coon má velké, vysoko postavené uši. U kořene jsou široké, na koncích zašpičatělé. Srst mainské mývalí kočky je hedvábná a příjemná na dotek. Na přední straně těla je o něco kratší než na zadní. Je povolené modré, zlaté, červené, bílé, krémové, černé, stříbrné, želvovinové a modře želvovinové zabarvení nebo tečkovaná, mramorová, tygrovaná kresba. Maine Coon často mívá bílý límec, rty nebo bradu.

Péče o Maine Coon

V případě, že Mainské mývalí kočky žijí v bytě, uvítají venkovní výběh. Péče o srst u mainských koček není nijak náročná, protože i přes svoji jemnost nemá sklony k plstnatění. Občasné důkladné pročesání je však nutné.